7 mýtů o medu, kterým stále věříme. Co je pravda a co ne?
Med patří mezi potraviny, které známe prakticky od dětství. Přesto kolem něj stále koluje překvapivé množství polopravd a mýtů.
Je zkrystalizovaný med zkažený? Musí kvalitní med zůstat stále tekutý? Můžeme ho nabírat kovovou lžičkou? Je tmavší med kvalitnější než světlý? A co se s medem vlastně stane, když ho přidáme do horkého čaje?
Jako včelaři se s podobnými otázkami setkáváme pravidelně. Vybrali jsme proto 7 nejčastějších mýtů o medu a vysvětlíme si, jak je to doopravdy.
1. mýtus: Zkrystalizovaný med je zkažený
Tohle je pravděpodobně jeden z nejčastějších omylů.
Krystalizace je naprosto přirozená vlastnost medu. Med obsahuje především jednoduché cukry, zejména glukózu a fruktózu. Glukóza má tendenci postupně vytvářet krystalky, a proto se původně tekutý med může časem změnit na hustý nebo úplně tuhý.
Rychlost krystalizace závisí na konkrétním druhu medu, poměru jednotlivých cukrů, obsahu vody i teplotě skladování.
Některé medy mohou zkrystalizovat poměrně rychle, jiné zůstávají tekuté podstatně déle.
Například akátový med patří díky svému přirozenému složení mezi medy, které obvykle zůstávají tekuté déle. Naopak například slunečnicový med může krystalizovat výrazně rychleji.
Pokud tedy otevřete skříňku a objevíte v ní sklenici tuhého medu, rozhodně ho jen kvůli tomu nevyhazujte.
Chcete-li ho mít znovu tekutý, můžete sklenici pomalu zahřívat ve vodní lázni. Med není potřeba vařit ani zbytečně přehřívat.
2. mýtus: Kvalitní med musí zůstat dlouho tekutý
Právě tento mýtus často způsobuje, že lidé po zkrystalizování začnou pochybovat o kvalitě medu.
Ve skutečnosti tekutá nebo krystalická konzistence sama o sobě nevypovídá o tom, zda je med kvalitní, nebo nekvalitní.
Rozdíly mezi jednotlivými druhy medu mohou být výrazné. Některé medy přirozeně krystalizují rychleji, zatímco jiné mohou zůstat tekuté mnohem déle.
Proto při hodnocení medu neplatí jednoduché pravidlo:
tekutý = kvalitní, zkrystalizovaný = nekvalitní.
Takové pravidlo jednoduše neexistuje.
Krystalizace je přirozený fyzikální proces a u řady druhů medu je naprosto běžná.
Pokud vám naopak vyhovuje jemná krémová konzistence, můžete vyzkoušet také pastovaný med, u kterého se proces krystalizace řízeně využívá k dosažení jemné a dobře roztíratelné struktury.
3. mýtus: Tmavší med je vždy kvalitnější
Barva medu může být neuvěřitelně rozmanitá – od téměř průhledných a velmi světlých odstínů až po tmavě hnědou.
Barva ale není stupnicí kvality medu.
Závisí především na jeho botanickém původu, tedy na tom, z jakých rostlin včely získávaly nektar nebo medovici.
Například akátový med bývá velmi světlý a jemný, zatímco medovicové medy jsou zpravidla výrazně tmavší.
Světlý med tedy nemusí být o nic horší než med tmavý.
A právě to nás na medu baví. Když vedle sebe ochutnáte několik různých druhů, zjistíte, že se pod obyčejným slovem „med“ ukrývá překvapivé množství chutí, vůní, barev i konzistencí.
Je to trochu podobné jako u vína nebo kávy – nerozhoduje jen sladkost, ale také původ.
4. mýtus: Med se nesmí nabírat kovovou lžičkou
S tímto tvrzením se setkáváme poměrně často.
Při běžném použití se však nerezové lžičky vůbec nemusíte bát.
Několikasekundový kontakt s medem při jeho nabírání není důvodem, proč byste si museli pořizovat speciální dřevěnou lžičku.
Něco jiného by samozřejmě bylo dlouhodobé skladování medu v nádobě z nevhodného reaktivního kovu. Med je přirozeně kyselá potravina, a proto se pro jeho dlouhodobé skladování používají vhodné potravinářské materiály.
Ale při snídani?
Klidně si vezměte obyčejnou čistou nerezovou lžičku z příborníku.
5. mýtus: Med se nikdy nemůže zkazit
Med patří mezi potraviny s velmi dobrou přirozenou trvanlivostí. Je to mimo jiné díky vysokému obsahu cukrů, relativně nízkému obsahu vody a jeho kyselému prostředí.
To ale neznamená, že je úplně nezničitelný.
Velkým nepřítelem medu je především vlhkost.
Med je hygroskopický, což znamená, že dokáže přijímat vodu z okolního prostředí. Pokud by se do něj dostalo příliš mnoho vody a nastaly vhodné podmínky, může začít kvasit.
Pro domácí skladování proto platí několik jednoduchých pravidel:
Med uchovávejte dobře uzavřený, v suchu a nevystavujte ho zbytečně vysokým teplotám.
A ještě jedna praktická rada: do sklenice s medem nedávejte mokrou nebo znečištěnou lžičku.
Správnému uchovávání medu jsme věnovali také samostatný článek Správné skladování medu.
6. mýtus: Med se v horkém čaji stane škodlivým
Toto tvrzení se na internetu objevuje v různých, někdy až dramatických podobách.
Skutečnost je podstatně jednodušší.
Teplo může některé vlastnosti medu ovlivnit. Při intenzivním nebo dlouhodobém zahřívání klesá aktivita některých přirozeně se vyskytujících enzymů a může se zvyšovat množství látky označované jako HMF – hydroxymethylfurfural.
To však rozhodně neznamená, že se lžička medu přidaná do horkého čaje najednou změní v jed nebo zdraví škodlivou potravinu.
Pokud chcete být k medu šetrnější, stačí chvíli počkat a přidat ho do čaje až ve chvíli, kdy už nápoj není vroucí.
Navíc si tak podle nás jeho chuť a vůni užijete mnohem více.
7. mýtus: Med je prostě med – všechny chutnají podobně
Pokud jste někdy ochutnali několik druhů medu bezprostředně po sobě, pravděpodobně už víte, že tohle rozhodně není pravda.
Rozdíly mezi jednotlivými druhy medu mohou být obrovské.
Jeden med může být velmi jemný a sladký, jiný výrazný a aromatický. Některé druhy jsou světlé, jiné velmi tmavé. Lišit se mohou vůní, konzistencí, chutí i rychlostí krystalizace.
Zkuste například porovnat jemný akátový med, aromatický lipový med, výrazný pohankový med nebo tmavý medovicový med.
Rozdíl poznáte často už při první lžičce.
A není to náhoda.
Složení a vlastnosti medu ovlivňuje především jeho botanický původ. Rozdílné zastoupení jednotlivých cukrů se mimo jiné projevuje také v rychlosti krystalizace.
Právě proto doporučujeme různé druhy medu ochutnávat a porovnávat.
Možná máte roky svůj oblíbený druh, ale pak ochutnáte jiný a zjistíte, že med může chutnat úplně jinak, než jste byli dosud zvyklí.
Jak tedy poznat kvalitní med?
Jednoduchá domácí zkouška, která by spolehlivě odhalila kvalitu každého medu, bohužel neexistuje.
Na internetu najdete různé „zaručené testy“ s vodou, ubrouskem, zápalkou nebo otáčením sklenice. Podobné pokusy však nemohou nahradit odbornou analýzu medu.
Med je přírodní potravina a jeho vlastnosti se přirozeně liší podle jeho původu a druhu.
Proto je při jeho výběru důležité především vědět, odkud med pochází a kdo za ním stojí.
Med přímo od včelařů
Jsme rodinné včelařství MEDÁREŇ KOZICKÝ™ a včelám se v naší rodině věnujeme již po několik generací.
Na našem českém e-shopu SlovenskeMedy.cz najdete různé druhy slovenského medu – od jemného akátového přes lipový a květový až po výraznější pohankové či medovicové medy.
Prohlédněte si naši nabídku slovenských medů a vyberte si ten, který vám chutná nejvíce.
Od včelího úlu až po naplněnou sklenici je za medem mnohem více práce, než se může na první pohled zdát.
A právě proto o medu, včelách a včelaření rádi mluvíme a píšeme.
A co vy? Znali jste všech sedm mýtů? Nebo jste některému z nich až doteď věřili?
Pokud vás svět medu baví, podívejte se také na náš článek 15 fascinujících faktů o medu, které jste možná nevěděli, kde najdete další zajímavosti o jeho vlastnostech, původu a využití.