Cesty za medem a včelami

Jelikož je zima, kromě přípravných včelařských prací jsem se rozhodl navštívit pár kolegů včelařů v zahraničí. Tentokrát jsem se vydal za včelaři do Kataru, Thajska a Laosu.

Do Dauhá, hlavního města Kataru přilétají pozdě večer s Qatar Airlines. Doha se nachází na pobřeží Perského zálivu a žije tam téměř jeden a půl milionu lidí. Noc trávím v hotelu a na včelí farmu vyrážím na další den brzy ráno.

Využil jsem Uber taxi, natrefil jsem na milého pana Muhammada, pocházejícího z Pákistánu, který žije v Dauhá již přes 30 let.

Následujeme GPS souřadnice, které jsem dostal přes WhatsApp přímo ze včelí farmy. Brzy však zjišťujeme, že jsou poněkud nepřesné. Ocitli jsme se uprostřed pouště a po farmě ani stopy. Nakonec po asi půlhodině hledání jsme se díky Muhammadovi a jeho znalosti místního jazyka na farmu šťastně dostali. Včelí farma se nachází v poušti asi 11 kilometrů od městečka Al Khor, necelé dvě hodiny od Dohá. Je to jedna z nejstarších rodinných farem v Kataru, byla založena v roce 1950. Přivítala mě celá delegace včetně pana Fatgallu. Velmi mile mě to překvapilo, vůbec jsem to neočekával.

Není to jen včelí farma, ale mají i obrovské stádo ovcí, které lemovaly jedinou přístupovou cestu směřující k farmě. Chovají také stovky kachen a slepic, které mají volný výběh. Pěstují jabloně odrůdy Kanar, je to takové malé zelené kyselé jablíčko. Tyto stromy samozřejmě opylují včelky. Jelikož včely přirozeně v poušti nežijí, zde chováni včely pocházejí z Egypta. Farma produkuje takzvaný "Sidr honey" (lat. Ziziphus Jujuba, v arabském světě se používá výraz Elb), čili je to med z datlových stromů. Med z Kataru je jeden z nejvzácnějších a nejluxusnějších na světě a je doslova požitkem pro medových gurmány. O tomto tekutém zlatě se píše už v Koránu a doporučuje se jej použít téměř při každém zdravotním problému. Jelikož se farma nachází uprostřed pouště, není zde mnoho rostlin, které by měly tak přepotřebné nektar pro včelky. Produkce medu z jednoho úlu je maximálně 6-7 kilogramů medu ročně, čili stáčení medu se koná jen jednou do roka. Včelky nedokrmujú cukrem.

Jak datlový med chutná? A jak vypadá?

Je to velmi hustý med s bohatou a sladkou chutí, zlatavé barvy, která se později mění na červenou barvu. Je několik druhů tohoto medu. Mohou se lišit chutí i barvou, ale jedno mají společné - obrovskou dávku různých antioxidantů a minerálních látek. Kilo tohoto medu stojí na trhu v Dauhá asi 60 €. Měl jsem tu čest a na závěr mé návštěvy jsem dostal datlový med jako dárek. Kromě medu a jablek mají velké plantáže na okurky, dýně a rajčata. Farmě se mimořádně daří. Je to paradoxně díky sankcím / blokádě, které na Katar uvalili okolní arabské země. Na farmě jsem strávil více než 5 hodin, byla to velmi inspirativní návštěva po každé stránce. S takovými milými a ochotnými lidmi se mi rozloučilo velmi těžko, ale je třeba jít dál...

A co bude dál?

Podvečer se vracím zpět do Dohá. V Dauhá jsem ještě navštívil kolegu včelaře z Jemenu od kterého mám také úžasný datlový med. Jemen je nejznámějším producentem datlové medu na světě. Následně beru zavazadla z hotelu a směřuji na letiště. Vzhůru za dalším dobrodružstvím na včelí farmu v Thajsku. Tato se nachází asi hodinu a půl od Bangkoku. O tom ale v dalším článku.

VÍCE FOTEK ZE VČELÍ FATMY V KATARU NAJDETE ZDE

Pokud by vás zajímalo více informací o farmě v Kataru, kterou jsem navštívil, skuste si prohlédnout jejich facebookovou stránku https://www.facebook.com/pg/jerrysmeih/about/.

Indonésie je stát v jihovýchodní Asii a Oceánii tvořený 17 508 ostrovy. S více než 230 miliony obyvatel jde o čtvrtý nejlidnatější stát světa.

Navzdory velkému počtu obyvatel a vysoké hustotě osídlení se v zemi nacházejí obrovské oblasti divoké přírody s druhou největší biodiverzitou na světě *. Jedním z ostrovů Indonésie je i ostrov Bali. Tam jsem navštívil kolegu včelaře Paka Fredyho, vlastním jménem (Wayan Setipriyadi). Pak se narodil v Taro, má 57 let a kromě včelaření se věnuje i permakulture. Pak žije ve městě Gianyar nedaleko města Ubud, které je velmi populární turistickou destinací. Pokud se zajímáte o včelaření a permakulturu, určitě Paka navštivte.

Jak Pak Fredy včelaři?

Na Bali mají lokálně včely a také takzvané černé včely (trigona). Tyto včely jsou nebodavé a odolnější vůči nemocem. Pokud vím, jsou dost rozšířené i v Singapuru. Na Bali se včelaři v malých jednoduchých úlech zavěšených na stromě. Na naše poměry je to takový mini úl. Pak si vyrábí úly sám. Med stáčejí jen jednou ročně, podobně jako v Kataru, o čem jsem napsal článek: Dobrodružná výprava za datlovým medem z KATARU. Med prodávají v lahvích. Když jsem se Fredyho ptal, jakou váhu má med v láhvi, řekl, že to neví, tam je to prostě láhev s medem. Cena této láhve s medem, která je produktem jedné včelí rodiny v průběhu jednoho roku je 200.000 indonéských rupií, což představuje asi 12 EUR.

Na Bali mají med smíšený květový. Nemají jednodruhové medy. Ve srovnání s ostrovem Jáva, který se rovněž nachází v Indonésii, jsou medy na Bali odlišné vůní, chutí a i barvou. Sice i na Jávě stáčejí med jednou ročně a med je smíšený květový, ale jsou tam jiné druhy květin. Mně osobně více chutí med z Bali, ale třeba vyzkoušet a porovnat :) Pak Fredy si nenechává své znalosti o včelách a včelaření jen pro sebe, ale organizuje kurzy a vzdělává lidí v této oblasti. Cena kurzu je v rozmezí od 100.000 do 300.000 rupií.

Permakultura a Pak Fredy

Pak se narodil do rodiny farmáře, který obhospodařoval 3 hektary půdy, na níž pěstovali rýži, zeleninu a ovoce. Později rodiče rozdělili půdu mezi své děti a na Paka Freddyho připadlo 90 arů. Bylo to dlouho před tím, než se v roce 2007 dozvěděl o permakulture. Pak používá jen hnojiva neobsahující chemikálie. Provozuje maloobchodní a velkoobchodní firmu, která prodává rýži, sazenice, kompost, červy, byliny, nářadí a jiné produkty, které přispívají ke zdravému a produktivnímu životu.

(Milan): Jaké je vaše profesionální zázemí?

(Pak): Chodil jsem do školy jen šest let. V těch dobách moji rodiče a také celá společnost věřili, že zemědělci nepotřebují nic jiného než základní školní vzdělání. Tak jsem pracoval na rodinné farmě až do věku 17 let. Potom jsem studoval řezbářství a pracoval v dřevařském průmyslu téměř 25 let. V roce 1990 jsem se vrátil na rodinnou farmu. Obchod s dřevěnými řezbami stagnoval a já nedokázal vydělat dost peněz na podporu své rodiny.

(Milan): Jaké přírodní hnojiva používáte?

(Pak): Moje rodina nikdy nepoužívala chemická hnojiva. Pochopili jsme, že i bez nich můžeme být úspěšní. Namísto toho používáme tradiční komposty vyrobené z kravského a kuřecího hnoje. Toto domácí hnojivo používám dvakrát během vegetačního období. V roce 2007 jsem zlepšil svůj kompost přidáním červů a listů ze stromů. Také jsem připravil nechemický rostlinný sprej, který kombinuje listy a mnohé další složky. Mám různé receptury kompostu pro různé aplikace. Dokonce používám určité listy ze stromů na to, abych držel mouchy dál od mých krav.

(Milan): Díky čemuž je systém pěstování rýže, který používáte takový ekologický?

(Pak): Sazenice sázíme jednu po druhé (odděleně), ne deset najednou. To způsobuje, že každá rostlina roste výše a zvyšuje výnos. Je to dáno tím, že každá rostlina má mnoho výhonků. Studoval jsem to a přišel jsem k následujícím závěrům. Pokud je desítka sazenic vysazena pohromadě běžnou metodou, každá rostlina má jen dvě výhonky. Pokud však budeme vysazovat jen jednu sazenici, může mít až 70 výhonků. Zrna rýže jsou také větší. Pitné vody je na Bali málo a rostliny pěstované touto metodou nepotřebuje tolik vody. V tomto ekologickém systému zemědělství nepálíme rýžovou slámu, ale vrátíme ji do půdy, a to formou kompostu. Přidávám hnojivo nebo sprej, které si vyrobím sám, takže si mohu být jist, že neobsahuje žádné chemikálie.

(Milan): Jaké jsou výhody a nevýhody vašeho ekologického zemědělství?

(Pak): Někdy je těžké přesvědčit zemědělce, že naše metoda opravdu funguje lépe. Mladé sazenice jsou jednotlivě odděleny, takže farmáři si myslí, že tato metoda bude produkovat méně rýže na každou z nich, ale ve skutečnosti je výnos mnohem vyšší. Na jedné straně je tato ekologická metoda náročnější na pracovní sílu při výsadbě, ale zemědělci nemusí platit za chemická hnojiva.

(Milan): Jsou rýžová pole pěstované v ekologickém režimu zranitelné vůči chorobám nebo škůdcům?

(Pak): Moje zkušenost spočívá v tom, že silné a zdravé organické rýžová pole jsou zřídka postiženy chorobami nebo škůdci. Ekologické zemědělství je o vytvoření zdravého prostředí - bez použití chemikálií - které je dostatečně pevné, aby odolalo invazím. Tyto zamoření jsou sezónní, takže je třeba je připravit předem. Zjistil jsem, že rostliny pěstované v zemědělských podnicích používajících chemikálie nejsou dostatečně silné a zdravé, aby odolaly útokům.

(Milan): Zdá se, že jste odborníkem na permakultura, na ekologické zemědělství. Jste ochoten podělit se o vaše know-how is jinými zemědělci?

(Pak): Snažím se učit zemědělců, jak používat udržitelné ekologické metody pěstování. Jsem vždy připraven mluvit s farmáři v naději, že se přemění na ekologických zemědělců. Někteří se upřímně zajímají, další jsou jen zvědaví, jiní jsou líní a ne moc tvořiví a je pro ně jednodušší použít chemikálie. Mnozí váhají zkusit něco nového, jiných odrazuje pracnost. Mnozí zemědělci dnes nemají duši zemědělce a nedávají velký důraz na zdravou půdu, zdravou produkci, zdravou rodinu a zdravých a spokojených zákazníků. Mnozí začali hospodařit na půdě jen pro peníze. Neuvědomují si, že mohou vydělat peníze a ještě pěstovat ekologicky, respektovat zem a být přitom šťastní.

VÍCE FOTEK ZE včelaření NA BALI NAJDETE V NAŠÍ FOTOGALÉRII

Více o Fredyho produktech se dozvíte zde: www.indonesiaorganic.com/rice/bali-organic-corner

Autor článku: Milan Kozický

Právě jste přečetli autorský text, při jakékoliv reprodukcí tohoto článku použijte link s odkazem na tento článek nebo požádejte autora článku o možnost zveřejnění.

* https: //en.wikipedia.org/wiki/Indonesia

Téma záchrany včel se poslední léta stala velmi aktuální a také akutní. I proto po celém světě vznikají projekty městských včel.

O tom, jak se včelaři ve velkoměstě "down under" v Sydney jsem se popovídal s Petem Kováčem, zakladatelem úspěšné studentské agentury G8M8, díky které jsem se i já před více než 10 lety vybral za studiem do Austrálie. Jelikož mi Peter v té době velmi pomohl, rozhodl jsem se ho v Sydney opět navštívit.

Tak pojďme k rozhovoru :)

Co Tě vedlo k tomu, aby si začal včelařit?

Když jsem byl malý kluk, ještě na Slovensku, tak otec jednou přinesl domů včelí úl. Přinesl jej na podzim, ale včelky navzdory prikŕmeniu zimu nepřežili. Na jaře jsme si už nové včely neobstarali. Toto mi utkvělo v paměti. Jelikož jsem v té době rád pracoval v dílně a kolem domu, úl jsem vyčistil a doufal, že včelky někdy budeme mít. Nestalo se. Svůj sen jsem si splnil až tady v Sydney.

Po čase jsem se začal více věnovat svým zálibám a včelaření bylo na prvním místě v mém seznamu. Zjistil jsem, že Flow hive, které se vyrábějí v Austrálii jsou nenáročné včelí úly pro sběr medu. Flow hive je pro některé včelaře kontroverzní, jiní na něj nedají dopustit, ale rozhodl jsem se, že ho vyzkouším na vlastní kůži.

Před tím než si začal se včelařením, zjišťoval sis informace o městském včelaření nebo si do toho prostě skočil?

Před tím, než jsem začal včelařit jsem navštívil místní včelařský klub. Zjišťoval jsem si od zkušených včelařů, jak se včelaři v této oblasti. Ke překvapení jsem našel dost velkou základnu včelařů, což mě potěšilo a zároveň motivovalo. Hned na prvním setkání mi přislíbili včelí rodinu. Brzy jsem si zakoupil svůj první úl, nasadil jsem do něj darovanou včelí rodinu a už i včelařim. V darované včelí rodině bylo 5 rámečků plných včel, do 5 měsíců se mi včelí rodina rozrostla na 20 rámečků plných včel ve dvou nástavcích.

Včelaření je tvá záliba nebo byznys?

 Je to jednoznačně záliba. Neplánuji med prodávat, ale med, který nespotřebuje naše rodina velmi rád daruji svým přátelům, kteří se určitě domácímu medu potěší. Typ úlu, který používám je složen ze tří částí. V každé části se nachází 10 rámečků Langstroth. Medovou snůšku na jeden úl předpokládám někde na úrovni 30-40 kilogramů ročně.

Jaký australský med Ti nejvíce chutná?

Mně osobně asi nejvíce chutná manukový med. Má velmi specifickou chuť a včelky sklízejí nektar ze specifických krov Manuka, které se nacházejí pouze v Austrálii a na Novém Zélandu. Jde o velmi léčivý med. Manukového med obvykle časem zkrystalizuje a jeho barva se změní na bílou. Také je výborný lesní australský bio med, který má velmi silné aroma a jeho chuť je velmi intenzivní.

Jaké včelí produkty sběráš?

Kromě medu sbírám i nejpřírodnější antibiotikum propolis. Pokusil jsem se i o sběr pylu, ale sběrnice na pyl, kterou jsem použil nefungovala a tak další sezónu zkusím jinou.

Dokrmuješt v zimě včelky s cukrem nebo jim necháváš vlastní zásoby medu?

V Austrálii je velmi teplo a včelky sklízejí nektar a pyl během celého roku. Mluvím o oblasti okolí města Sydney a jižněji. Včelky jsem na podzim s cukrem nepřikrmoval, ale nechal jsem jim tolik vlastního medu, aby zimu v pohodě přežili. Ale jak říkám, včelky budou i v zimě létat, protože teplota v Sydney je v zimě přes den 10-18 stupňů Celsia. V noci jsou v zimě minimálně 2-3 stupně Celsia nad nulou.

Založil si úspěšnou studentskou agenturu, víš aplikovat některé manažerské postupy i při městském včelaření?

Jednoznačně ano. Strategie, které jsem se naučil v agentuře G8M8, jsou velmi důležité pro úspěšný chod jakéhokoliv projektu. Strategie jako výběr správného druhu včel, včelího úlu, nalezení pomoci a tzv. "mentora", od kterého se neustále něco nového naučím. Správné plánování a příprava před koupí první včelí rodiny byla také velmi důležitá. Následně pravidelně kontroly včelího ula, odhalování případných problémů a jejich samotné řešení mi probíhá hladce i proto, že mám mnoho zkušeností z byznysu. Lze říci, že existují různé strategie, které když se člověk naučí, umí je použít nejen v byznysu, ale i v osobním životě, ale iv jakémkoliv jiném odvětví nebo projektu městské včelaření nevyjímaje.

Si členem nějakého včelařského sdružení?

Ano, účastním se pravidelných setkání místního včelařského klubu, které se koná jednou za měsíc a kde si místní včelaři vyměňují zkušenosti s městským včelaření a rozebíráme i nejnovější trendy v městském včelaření.

Austrálie je jediný kontinent, kde se kleštičky včelí ( "Varroa Destructor") zatím nedostal a neohrožuje včely. Jací jsou přirozený nepřátelé včel v Austrálii?

V Austrálii máme brouka "BEETLE", který žije ve včelím úlu a požírá larvy a v úlu škodí i jiným způsobem. Pokud chci včelky pomoci, musím v úlu nastavit past ve formě úzké vaničky, která se vkládá mezi rámečky. Do těchto vaniček vyliji trochu jedlého oleje. Následně když včelky v úly napadnou brouci, tyto se schovají do vaničky. Následně uklouznout a v oleji se utopí. O jiných přirozených nepřátelích včel zatím nevím.

Věřím, že k tomuto tématu se o nějaký čas vrátím a napíšu ještě podrobnější článek o Petrovych zkušenostech s městským včelaření.

Děkuji za rozhovor a včelkám přeji hodně zdraví!

Milan Kozický, včelař